NOVÁ VES u Oselec

Novoveské zamyšlení

Den, kdy jsem usedla k papíru abych zase téměř po roce napsala pár slov do Kasejovických novin, si konečně užíváme pravé ladovské zimy. Některý den sluníčko rozsvěcuje zářivé perličky na hromadách sněhu, které už na mnohých místech není kam odklízet a jindy nás zahalí mrznoucí mlha, která oblékne stromy a keře do bílého, že vypadají jako nevěsty s družičkami.

Snad jen škarohlída, který ještě před nedávnem žehral na bláto, rozčiluje silný mráz a sníh. Tak nám zase jednou příroda ukázala, kdo je tady pánem. Nic není platné jednání parlamentu, který by rád, jako kdysi bolševici, poručil přírodě, kdy má pršet a kdy vát. Třebaže je plný expertů na vše možné kolem nás, na přírodu si ještě netroufnul. A ne, že by nechtěl, ale zatím má spoustu práce se zvyšováním svých nízkých platů a s nekonečnými obstrukcemi při projednávání zákonů, potřebných pro obyčejný lid.

Nejsem zahořklá, třebaže si po předchozích větách připadám jako zapšklý pesimista, hledící jen na negativní věci. Naopak. Líbí se mi letošní zima, i když se v ní těžko pohybuji o dvou holích. Těším se na jaro a chci pevně věřit, že ze svého milovaného Holého vršku zase uvidím jasně se třpytící hladiny okolních rybníků a ucítím tu nejkrásnější vůni na světě – vůni čerstvě posekané trávy a prosychajícího sena.

V Nové Vsi je nás zase o něco méně. V létě nenadále odešel ze života a tím i z našeho souboru Mladinečka ing. Petr Vostřez, chalupář, který tu se svou rodinou dlouhá léta trávil všechny prázdniny i dovolené. Na podzim jsme se pak rozloučili s Pavlem Majerem, kdysi bývalým tajemníkem MNV a myslivcem, který v tichosti vzdal svůj těžký boj o život. Pavel v souboru Mladinečka vymýšlel a také vyráběl neskutečné dřevěné ptákoviny, kterými obveseloval jubilea našich členů a které se stávaly nezapomenutelným inventářem našich oslav. Budeme na ně stále vzpomínat.

Na prahu letošního roku jsem si dala práci, sečetla a vypočítala průměrný věk členů našeho souboru Mladinečka. Dohromady je nám něco přes 1200 let, průměrný věk člena je 73 let a nic na tom nezmění ani naši „mladí“ – Magda a Vašek.

Letos nás čekají oslavy sedmdesátin a osmdesátin našich členů, tak budeme muset vymyslet nějakou „kulišárnu“, aby život byl o něco veselejší.

Poslední odstavec píši s trochou hořkosti. Bude patřit pojízdné prodejně pana Houdka. Ani si nepamatuji, kolik let do naší vsi zajížděl k plné spokojenosti jak domácích, tak chalupářů. Vzpomínám si, jak před léty byla zima podobná té letošní. Autobus v zatáčce do vsi zapadnul, ale ani špatné povětrnostní podmínky pana Houdka neodradily od zajížďky do Nové Vsi.

Od února už jezdit nebude. Nevím, zda to způsobil nový daňový systém, nebo už se to nevyplatí. V každém případě jsou ve vesnicích, kam pan Houdek jezdil, staří lidé, kteří nemají auto nebo pro stáří už nejezdí. Ti budou mít problémy největší. Ve vašem autobusu, pane Houdku, bylo možné koupit, jak kdysi říkala moje maminka, vše od másla až po řetěz na kozu.

Tak, pane Houdku, hluboký a upřímný dík.

A. Cibulková

««« Předchozí text: Úložiště radioaktivních odpadů v červnu 2014.

Alik | 3.5.2017 St 13:51 | Ankety | trvalý odkaz | tisk | 1217x