NOVÁ VES u Oselec

Rytířské a baronské sídlo v Nové Vsi

Šest kilometrů jihozápadně od Kasejovic se rozkládá v rybničnaté krajině vesnice, jejíž jméno Nová dává tušit, že vznikla později než vsi okolní. Nových Vsí je v Čechách velké množství, ale právě s touto, ležící ještě na území okresu Plzeň – jih, avšak již na hranicích s okresem Klatovy, jsou spojovány osoby šlechtického stavu, jako k roku 1378 připomenutý Přibík z Nové Vsi, nebo v roce 1433 zaznamenaný Alexí z Nové Vsi.

V berním rejstříku Plzeňského kraje z roku 1379 je zachycena Nová Ves jako majetek Přibíkův (Profous -Svoboda 1957, 510). Zdá se však, že Přibíkova Nová Ves nebude pojednávanou Novou Vsí, neboť ona ani vesnice v jejím okolí tehdy nepatřily do Plzeňského, ale do Prácheňského kraje. Některý ze zemanských statků v nedaleké Kotouni držel roku 1398 Bušek z Nové Vsi, prý předek později známého rodu Bohušů z Otěšic.

Připustíme-li, že tu ve 14. a v první půli 15. století býval zemanský statek, v prvé polovině století šestnáctého už neexistoval a Nová Ves byla rozdělena mezi okolní šlechtu. V roce 1543 si Petr Oselský z Dlouhé Vsi nechal zapsat do desek zemských tvrz Oselce s příslušenstvím, jímž byly také kmetcí dvory v několika blízkých vesnicích, mezi nimiž je i Nová Ves. Znamená to, že Nová Ves nepatřila k Oselcím celá, ale že šlo jen o určitý počet poddanských usedlostí. Ves tedy byla majetkově rozdělena. Druhý díl Nové Vsi náležel ke statku Řesanice, o který se také roku 1543 dělili synové zemřelého Jana Strojetického ze Strojetic, Václav a Bořivoj Strojetičtí. Bořivoj dostal tvrz a dvůr poplužní v Řesanicích a části vsí Řesanic, Životic, Polanky a Nové Vsi, zatímco Václav jen části Řesanic, Životic a Nové Vsi. Při té příležitosti je jmenováno v Nové Vsi jejich šest poddaných: Jíra rychtář, Pešek, Havel, Martin Hach, Havel řečený Duchoň a Kopáček. Můžeme tedy říci, že v té době byla Nová Ves rozdělena dokonce na tři části, když předtím byla řesanická část tvořena šesti poddanskými usedlostmi.

Podrobným studiem desek zemských by se patrně dalo zjistit, kdy a jak se jednotlivé dily Nové Vsi měnily, spojovaly a zase rozdělovaly. Zatím je známo pouze to, že po Bořivojovi, zemřelém někdy po roce 1565, zůstali synové Oldřich, Burjan, Jan, Mikuláš, Jindřich a Radslav, z nichž poslední dva byli ještě nezletilí. August Sedláček dále říká, že Oldřich, jenž ještě roku 1587 na Nové Vsi seděl, získal potom statek Řesanice a roku 1589 je uváděn v tituláři. Tolik A. Sedláček. Strojetičtí na tom zřejmě nebyli moc dobře. V rejstříku dlužníků berně z roku 1579 nalézáme například Burjana Strojetického ze Strojctic „a na mlýně pod Životicemi", Jana Strojetického ze Strojetic „a v Polance" a také Oldřicha Strojetického ze Strojetic „a na Řesanicích".

Je možné předpokládat, že Oldřichové ze Strojctic byli dva. Jeden z nich, patrně Bořivojův nejstarší syn, zdědil Řesanice a je připomenut v letech 1579 a 1589, jeho bratři dostali drobné majetky v okolí (viz výše). Druhý Oldřich by mohl být synem Bořivojova bratra Václava Strojetického, který se s manželkou Ludmilou z Brodu (Švábek – Úlovec 986, 84) snad usadil v Nové Vsi, a měl syna Oldřicha, který po něm dědil. Tento Oldřich by tam pak mohl bez problémů „sedět" roku 1587. Každopádně ve 2. polovině 16. století a později v Nové Vsi existovalo sídlo šlechty, jemuž zatím nebyla v encyklopedických dílech pojednávajících o hradech, zámcích a tvrzích věnována samostatná stať.

Nejspíše po dalších změnách majetku mezi Strojetickými seděl roku 1603 na Řesanicích Jindřich Strojetický ze Strojetic a měl 14 poddaných, „Radeck" Strojetický na Živoťlťích měl –6 poddaných, Jan starší Strojetický ze Strojetic á'na Polance 3 poddané a Oldřich Strojetický a na Nové Vsi'' 10 poddaných. Při dalším placení berně roku 1615 ji odváděl již Bořivoj Strojetický ze Strojetic a na Nové Vsi „i ze statku sirotčího" a poddaných měl jen šest. Jan Jiří Strojetický a v Řesanicích měl jen 2 poddané, Jan Adam Strojetický na Řesanicích 10 poddaných.

Samostatný statek Nová Ves se sídlem vrchnosti přetrval i třicetiletou válku a k roku 1654 podle berní ruly náležel Janu Jindřichovi Strojetickému. Byl tvořen stále jen dílem Nové Vsi, v němž bylo 6 selských a 5 chalupnických usedlostí, z nichž jedna byla pustá (určitě tam bylo i sídlo Strojetických s vrchnostenským dvorem, které nepodléhaly zdanění a proto nejsou uváděny). Ke statku Oselcům stále patřila druhá část Nové Vsi, tvořená ovšem již pouze jedinou selskou usedlostí, náležející pak k oseleckému statku až do konce patrimoniálniho období. Poprvé slyšíme o dalším dílu Nové Vsi – 3 (a l pustá) selské s jednou chalupnickou usedlostí náleží k Chanovicím. Snad jde o odprodaný sirotčí statek zmíněný roku 1615.

Nová Ves na mapě katastru.

Další informace nám poskytují matriky fary Kotouň, k níž tehdy náležel řesanický kostel jako filiálka (Nová Ves příslušela k řesanické osadě). Tak v roce 1663 uzavřeli snoubenci z Nové Vsi sňatek. Oba byli poddanými urozeného a statečného rytíře Jindřicha Strojetického z Strojetic a na Nové Vsi. Ovšem již při svatbě v roce 1665 jsou svědci poddanými urozeného a statečného rytíře pana Markvarta Strojetického z Nové Vsi, patrně Jindřichova syna. Také on měl syna – roku 1674 byl za kmotra „syn pana Markvarta z Nové Vsi". Jeho jméno nám však zůstalo utajeno. Roku 1676 byl „urozený a statečný rytíř pan Markvart Michal Strojetický ze Strojetic" spolu s „Její Milostí paní svou" kmotrem dítěte novoveského šenkýře. Avšak 12. října roku 1678 Michal Markvart Strojetický z Nové Vsi umírá a je pohřben při kostele v Řesanicích. Roku 1679 je pak vrchností novomanželů z Nové Vsi „urozená paní, paní Anna Strojetická N. z Nové Vsi". Autor zápisu zřejmě neznal její rodové jméno a nahradil jej obvyklou zkratkou. Ještě lakonič¬tější je zápis z roku 1682, kdy je opět jako vrchnost novomanželů vzpomenuta urozená vdova Strojetická na Nové Vsi. Mělo by jít o vdovu po Markvartovi Strojetickém. Při křtu z Nové vsi je jako kmotra uvedena roku 1681 urozená panna Maxmiliána Strojetická ,jn Nova Pago", tedy „v" nebo „na" Nové Vsi. Urozená panna Maxmilána Strojetická je kmotrou ještě roku 1682 a je snad dcerou Markvarta Michala a Anny Strojetických. Z vrchnosten¬ských zaměstnanců zachytily matriky pana Pavla, písaře z Nové Vsi, který se roku 1679 stal otcem. Bohatý a nábožný byl zřejmě zdejší řemeslník Zikmund, nejspíše kovář, označený v matrice jako „velký dobrodinec kostela řesanického". Nadal farnost penězi na sloužení mše za spásu své duše a v 79 letech byl pohřben v kostele v Řesanicích.

V roce 1689 byli oddáni snoubenci z Nové Vsi, poddaní urozeného pána Ratzenbergera a v roce 1690 vystupuje v matrice urozený a statečný rytíř Gotfrýd Konstantin Ratzenberger z Ratzenbergu „pán na Řesanicích a Nové Vsi". Novoveský statek byl zřejmě připojen k Řesanicím, neboť Ratzenberger je pánem na Řesanicích a Nové Vsi označen dále v roce 1691, kdy mu zemřel syn a kdy nechal pokřtít jménem Kateřina tureckou dívku, svou poddanou, a v letech 1692, 1694 a 1697, kdy se stal otcem. Snoubenci z Nové Vsi jsou roku 1695 poddanými statku řesanického.

Avšak v roce 1693 zemřela a byla pohřbena v Řesanicích dvouletá dceruška urozeného pana barona Ferdinanda z Říčan bydlícího či zdržujícího se v Nové Vsi. Co tu baron Říčanský pohledával, není jasné. Podle výše uvedeného byl stále majitelem dvora, sídla a podstatné části vsi pan Ratzenberger. Že by tu byl baron z Říčan úředníkem není moc pravděpodobné. Ferdinand Říčanský později vlastnil statek Podhůří, který však byl v roce 1693 ještě v majetku Adama Strojetického (Rožmberský 2005).

Poté byla pravděpodobně opět část Nové Vsi od Resanic oddělena jako samostatný statek, neboť v roce 1698 je Ratzenberger už jen pánem na Řesanicích. V roce 1699 zemřela urozenému pánu Františku Putteani a jeho manželce Anně dcera Marie a byla pohřbena v řesanickém kostele. Téhož roku je při kmotrovství zaznamenán urozený pán František Putteani z Nové Vsi, který je v následujícím roce ve stejné roli přímo nazván pánem na Nové Vsi. V témže roce 1700 je kmotrou při křtu z Nové Vsi Veronika, kuchařka urozeného pana Putteani a Kryštof, posel téhož pána, ale také ve svých necelých 37 letech umírá manželka Františka Putteaniho, pána na Nové Vsi, celým jménem Anna 'Kateřina Ludmila rozená Hrušková z Března. Byla pohřbena v řesanickém kostele blízko oltáře Panny Marie. Zdá se, že potom vdovec statek Novou ves odprodal. Kupcem byl pravděpodobně urozený pán Jan Rudolf Renn z Rennu, který zemřel ve svých 50 letech již roku 1702 a byl pohřben v kotouňském kostele. Při té příležitosti je označen jako pán na Nové Vsi. V držbě patrně následoval jeho syn, neboť roku 1705 jsou označeni snoubenci z Nové Vsi za poddané urozeného pana Renna.

I nadále jsou v Nové Vsi připomínáni vrchnostenští zaměstnanci. V roce 1702 se stal otcem Matěj Růžička písař z Nové Vsi, roku 1703 zemřel v 70 letech Adam Čermák šafář z Nové Vsi, v letech 1705 a 1717 je zmiňován Petr Forejt (forejt = předjezdec, sluha jezdící před kočárem – pozn. aut.), služebník či pacholek (famulus) v Nové Vsi. Byl tu v provozu pivovar, neboť roku 1704 se ženil František Duda, sládek z Nové Vsi, roku 1705 mu zemřela matka, roku 1706 se mu narodilo a roku 1708 zemřelo dítě. Přítomnost vrchnosti dokládá kmotra Anna, komorná z Nové Vsi, připomenutá roku 1710 a toho roku poznáváme dalšího člena šlechtické rodiny vlastnící statek Novou Ves – jako kmotra tehdy vystupuje urozená slečna Barbora Rennová z Nové Vsi.

Roku 1711 byl v Nové vsi jiný sládek, Jiří Hubička, a také jiný písař – František Miller, který roku 1715 vystu¬poval jako svědek. Od rodiny Rennů nejspíše získal statek Novou ves urozený pán Šimon Arnošt Autlauer (? – špatně čitelné), neboť když v roce 1714 v 77 letech zemřel a byl uložen k věčnému odpočinku v Kotouni, je nazván pánem novoveským. Následaval asi jeho syn, neboť roku 1716 svědčí koňák (jezdec) urozeného pana barona Antonína Autlauera(?), novoveského pána. K témuž roku je zachycen Martin Jelínek, novoveský myslivec a panna Markéta, novoveska „aeconoma", tedy hospodyně. Roku 1717 zemřel v 60 letech urozený pán Kryštof Mayr pocházející ze Španělska, ale žijící v Nové Vsi, kde zastával funkci preceptora, tedy vychovatele či učitele. Téhož roku jsou kmotry sluha urozeného barona Autlauera(?) a jeho kuchařka ve dvoře. Roku 1721 prvně slyšíme o novoveském ovčákovi (panské ovčíny stávaly společně s chalupou ovčáka většinou mimo intravilán vsi). Ještě roku 1724 jsou připomínáni novovesští pod¬daní, tedy poddaní stále ještě samostatného novoveského statku.

'Zdá se, že poté byl statek Nová Ves koupen majiteli Chanovic. Ještě roku 1726 se stal otcem novoveský šafář Pavel Pokorný, ale už v roce 1727 se žení Jan Jiří Reppl, pacholek a šafář novoveský s děvečkou Marií a oba jsou chanovičtí poddaní. Jestliže jsou tedy zaměstnanci vrchnostenského dvora poddaní do Chanovic, náležel už dvůr (a s ním i bývalý samostatný novoveský statek) ke statku Chanovice. Šafář Pavel Pokorný byl nejspíše po přikoupení novoveského statku nahrazen pacholkem Repplem. Nadále pak již nejsou v Nové Vsi připomínány osoby signalizující žijící šlechtické sídlo a samostatný statek (písař, kuchařka, posel, komorná, preceptor).

V roce 1728 je jako kmotr zaznamenán v matrice urozený pán, pan Josef Maxmilián hrabě Martinic, pán na Chanovicích a už roku 1733 byli za kmotry dítěti z Nové Vsi urozený pán Václav Karabinský žijící v Chanovicich (patrně vrchnostenský úředník), urozený pán Josef „Rumilkich" junior a urozená slečna Josefa „Rumulskirchová" z Chanovic, nejspíše děti nového majitele chanovického statku. Právě za Martinice nebo za Rummerskirchů byl novoveský statek přikoupen k sousedním Chanovicím. V polovině 18. století byla sice ještě Nová Ves vedena jako samostatný statek, ale měla stejného majitele jako statek Chanovice – Ferdinanda Jáchyma svobodného pána z Rummerskirchů. Tehdy je tu připomínáno 17 hospodářů, vrchnostenský dvůr, ovčín, pivovar a také rybník zajímavého jména – Čertův hrad. Ještě jednou asi ožilo bývalé sídlo zdejší vrchnosti přitomností šlechty. V roce 1765 byl totiž z Nové Vsi vypraven křest syna urozeného a statečného rytíře pana Josefa Kunáše z Machovic a paní Marie Josefy rozené baronky z Rummerskirchů, za kmotra byl baron Ferdinand Jáchym Rummerskirch, pán na Chanovicích, Újezdu a Nové Vsi. Možná tu na jakémsi „údělu" hospodařili jeho dcera nebo sestra s manželem. Nebylo by to nic neobvyklého.

K roku 1789 nesl panský dvůr čp. l, čp. 5 měla hospoda. Nová Ves se až na jednu usedlost stále patřící k Oselcím stala součástí chanovického statku a zůstala jí až do konce patrimoniáního období. Tehdy tu bylo 37 domů s 250 obyvateli, poplužní dvůr a ovčín; pivovar se již nepřipomíná.

Polohu předhusitského sídla zdejších vladyků by mohl fixovat zmíněný nevelký rybník Čertův hrad, který je situován asi kilometr východně od vsi na okraji lesíka, v němž je skalka tvořená placatými žulovými balvany. Další skupinu velkých žulových balvanů přímo omývají vody rybníka. Při jeho pojmenováni tedy zřejmě sehrála roli častá pověst o čertu stavějícím si hrad a letícím se stavebním materiálem, jehož kohoutí kokrhání přinutilo upustit svůj náklad – balvany. U rybníka mezi lipami je na vyrovnané plošině malá kaplička bez dveří vybavená svatými obrázky, v jejíž podlaze se nalézá studánka. V sousedství kaple stojí do žulového podstavce s kalichem zasazený mladší železný krucifix. Letopočet na podstavci datuje dílko do počátku druhé poloviny 19. století. Místo je udržováno a působí velmi idylicky. Podle pamětníků je kaplička votivní stavbou, vystavěnou zdejším fořtem jako poděkování za bezúrazovost při stavbě jeho obydli.

V roce 1991 žilo v Nové Vsi v 18 domech už jen 36 obyvatel. Na návsi stojí nevelká kaple sv. Jana Nepomuckého se sochou světce a s vracením do roku 1729, která je však datována památkáři až do 1. poloviny 19. století. Staré obytné stavení v čp. 24 má dosud světnici roubenou z kuláčů. Statek čp. 6 má v čele polokruhem zaklenutou bránu a zděný špýchar, štít obytného domu je opatřen bosovanými pilíři. Bývalý vrchnostenský dvůr stál na jihovýchodním okraji vsi a byl z větší části zbořen v 70. létech 20. věku. Dnes z něj zbývá stodola s již jen polovinou krovu a vnější zdi hospodářských objektů. Obytný dům dvora zcela zmizel. Podle typického systému větrání stodoly (cihelná mřížovina) pochází stodola až ze závěru 19. století.

Zájem o historii Nové Vsi vyvolalo sdělení, že tu byl nalezen kámen s letopočtem (za informaci děkuji T. Karlovi). Při návštěvě Nové Vsi v červenci 2004 (J. Anderle a autor) však bylo od místních pamětníků zjištěno, že tento nález se uskutečnil již v roce 1964 při bouráni části usedlosti čp. 5 na západním konci jižní strany návsi (v létě roku 2004 zde byla bořena stodola). V roce 1964 tu prý byla nalezena také kamenná „kropenka" a v místech usedlosti měl podle nejasné tradice stávat klášter. Na kameni ve tvaru „tupého trojúhelníku" ve velikosti rozpažení (patrně segmentové nadpraží) byl prý letopočet 1263; avšak pamětníci neví, kde se kámen nyní nalézá. „Kropenka" by snad mohla být kamennou výlevkou. Letopočet byl nade vší pochybnost špatně interpretován.

Nová Ves dle vojenského mapování

Rytířské a pak i baronské sídlo je možné předpokládat buď v místě čp. 5, nebo v místě vrchnostenského dvora. Buď bylo sídlo s hospodářstvím v místech čp. 5 a po připojení k Chanovicím byl na okraji vsi vybudován zcela nový dvůr, nebo byl kámen s letopočtem druhotně použit jako stavební materiál a pocházel ze zbořeného šlechtického sídla v hospodářs¬kém dvoře. Nejstarší půdorys vsi a dvora je zachycen josefským vojenským mapováním (1764 –1767). Vesnické usedlosti nenaznačují nějakou výraznější anomálii, která by mohla signalizovat, že dvůr se sídlem byl dříve na jiném místě a byl pak rozparcelován. Mapa stabilního katastru v klatovském archivu ze 30. let 19. století ukazuje u obytného stavení čp. 5 půdorys „L", u panského dvora čp. l už jeho kompaktnější podobu s přikreslenými úpravami. I když z půdorysu dvora nelze nic říci o umístění a podobě obytného domu, lze s určitou pravděpodob¬ností předpokládat, že právě on býval rytířským a posléze baronským sídlem a při jeho přestavbách se odtud mohlo nadpraží s letopočtem dostat do usedlosti čp. 5.

Opravdu kuriózní je v parčíku na návsi nedávno postavená socha. Na nízkém podstavci čteme „Przybyco de Nova villa" a pod tím „1378 –2003". Disproporčně zvláštní socha na podstavci znázorňuje v životni velikosti vladyku Přibika z Nové Vsi a byla vztyčena při příležitosti 625. výročí první písemné zmínky o vsi. V souvislosti s tím je třeba si připomenout úvahu uvedenou na začátku této práce, že se totiž Přibík možná o této Nové Vsi nepsal…

Autor: Petr ROŽMBERSKÝ

Napsal Alik, tisk, přečteno 7722x